Asi každý máme místa, kam chodíme už roky. Místa, kde se cítíme dobře. Místa, kde bývá klid a kde můžeme čerpat cosi z darů přírody. Odpočnout si od shonu všedních dnů. A vnímat zcela jiný svět. Nechat ho plně působit na naše smysly.
Jenomže ta místa svůj klid ztrácejí a útoky nenechavců se množí jako plevel. A tak se z takové návštěvy v přírodě nejednou vracím nikoli odpočnutý, ale rozmrzelý. Jako třeba v pátek 26. 2., kdy jsem za svítání vyrazil na Psí kuchyni pátrat po kulíškovi (neúspěšně), doupňácích (zjištěni na 5 místech) nebo prvních poslech jara z říše rostlin.
Více v komentářích k fotografiím.
A takto to vypadá kousek od místa posledního nálezu zdobence zelenavého v roce 2015. Někteří pracovníci KrÚ stále pochybují, že druh se vyvíjí v EVL (les za cestou). Tak že by se larvy kuklily v pařezech na těch holinách? (zase ironie)
